Ema - Špilon

Jak jsem k ní přišla?

Emču jsme vzali ze spárů na mol opilých bezdomovců s jejím bráškou (nyní Bertíkem), když jim byli asi 2 dny. Bylo to zrovna 3.3. 2006, tak jsme jim stanovili datum narození 1.3. Když nám na veterině řekli, že je Emča v pořádku, byli jsme rádi, protože měla u čumáčku krev. Paní doktorku jsme ještě poprosili o mléko pro štěňata, ale protže ho zrovna neměla, dala nám mléko pro koťátka. Druhý den jsme jeli do Jaroměře za ségrou, která má fenku malého knířače Sofi, a nechali mrňata tam (na výchovu). Doufali jsme, že by se Sofině mohlo udělat mlíčko a mohla by prcky krmit ona. Ale bohužel, neudělalo se. Tak k nim musela ségra každou chvilku vstávat a dávat jim nahamat. Po dvou měsících, když už byli odstavení, jsme jim museli najít domov. Ale přes moje přemlouvání, aby jsme si nechali Bertíka neprošlo. Nikomu se nelíbil, jen mě, a bylo to takový neposedný šídlo, tak mi mamka dovolila aspoň nechat si Emču. Ale měla jsem radost, že si necháme aspoň jednoho pejska. Bertíkovi jsme zanedlouho našli novou rodinu, dobrou rodinu.

Jaká je?

Emča je velikosti malého knírače. Je hodná, poslušná, hravá.

Miluje frisbee, hodně jí baví, proto chodíme s kamarádkama trénovat. My si sice jen tak házíme, ale kdo ví jak se to všechno vyvine... třeba si i jednou zaházíme závodně Taky miluje své kamarády borderáky Sparca a Dipa.

Nemá ráda děti, ale když k nám přijdou třeba sestry s dětma, tak si jich nevšímá. Nemá je ráda, ale toleruje je. Taky nemá ráda velké psy. sice vyrůstá od mala s Velkým kníračem Nickem, ale venku velké psy obchází obloukem. Nesnáší rámus, třeba petardy a věci podobného stylu.

A proč špilonka?

Nějakou dobu jsem přemýšlela jak bych pojmenovala rasu, kterou Ema je. Ale protože nevíme kdo byla Emči maminka ani tatínek, tak jsem usoudila podle vzhledu. Podle vzhledu má něco ze špice a něco z papilona, tak jsem to dala dohromady a vzniklo Špilon.

Foto by V. Makovská